PostBenedikt20
|
2020
různé velikosti Inspirací je kniha Labyrint světa a ráj srdce, čerpám z Komenského motivů hledání smyslu lidského života a putování a zamýšlím se nad podstatou, hodnotou, životem a cestou porcelánového materiálu. Cestu porcelánu přirovnávám k cestě lidského života. Porcelán nám slouží po mnoho staletí až dodnes a obklopuje nás dennodenně nejen v naší domácnosti. Kde však jeho cesta začíná a kde končí? Nastává jeho konec rozbitím? – porcelánový kus se rozbije, střepy se vyhodí a jsou nahrazeny kouskem novým… Ale je to konec definitivní? Po destrukci pro nás porcelánový výrobek ztrácí svou funkci. Nebo ne? Co kdyby „produkt“ jen změnil svou formu a fungoval dál nebo dostal jiné využití? Porcelán je recyklovatelný až do poslední fáze – tedy posledního výpalu. Využívám této vlastnosti a vtiskávám porcelánovým zbytkům nový život. Sbírám rozbitý odpadový materiál z porcelánové fabriky Benedikt a výsledkem je snaha o vytvoření nového nádobí. Slepuji různé typy kuchyňského nádobí do poněkud surrealisticky, na první pohled až bizarně vypadajících tvarů a vzniká nový produkt. Kvůli technice prostého slepování glazurou a opětovným vypálením, s níž jsou spojeny různé nerovnosti a nedokonalosti však nutně nemusí být funkční jako skutečné nádobí a připomínají něco původně esteticky čistého jen vzdáleně. Jde o jakousi parafrázi na původní porcelánové servisy, které končí všechny na jedné hromadě. 
|
2020
different dimensions This project is inspired by recycling. Thinking about the journey of material such as porcelain, if it is possible to recycle or use it in different way... Where does this journey begin and where does it end? Does it end with breaking? - the porcelain piece is broken, the shards are discarded and replaced with a new piece… What if the object just changed its form and continued to work or attained another use? I have collected broken waste material from the Benedikt porcelain factory to create new objects from this porcelain trash. I have put together parts from various types of kitchen utensils into a somewhat surreal and at first glance bizarre-looking shapes. With a simple way of glazing the shards together and then firing objects again leaving their various inequalities and imperfections visible. They do not necessarily function as real dishes and resemble something originally aesthetically clean only remotely. Photos Viktorie Macánová |
|
|
|
|
|